Práškové laky jsou pouze polotovary{0}}; až po nastříkání a vytvrzení se z nich stanou hotové výrobky. Spotřebitelé se zaměřují na účinek a kvalitu nátěru po aplikaci. Jinými slovy, použití práškových barev je stejně důležité jako jejich výroba. Prášek nízké{4}}kvality, bez ohledu na to, jak dobré je stříkací zařízení, jak pečlivá předúprava nebo jak přísný proces nanášení, nevytvoří vysoce kvalitní produkt. Naopak i u vysoce-kvalitního prášku budou mít problémy se stříkacím zařízením, procesem nebo předúpravou také za následek nízkou-kvalitní produkt. Ve skutečnosti se však většina tuzemských nátěrových společností zaměřuje na samotný práškový nátěrový produkt, obviňuje prášek pouze v případě problémů s kvalitou, přičemž zanedbává význam a výzkum technik nanášení nátěrů. To vede k tomu, že velký počet nátěrových produktů nedosahuje požadovaného účinku.
Každý práškový nátěr má svou vlastní vytvrzovací charakteristiku, kterou lze dosáhnout úplného vytvrzení v určitém teplotním a časovém rozmezí. Porušení této zásady zkrácením doby vytvrzování za účelem zlepšení účinnosti a snížení nákladů je nepřijatelné. Pokud je teplota nebo doba vytvrzování nedostatečná, dojde k neúplnému vytvrzení, což zabrání nátěru dosáhnout zamýšleného výkonu. Jeho fyzikální vlastnosti budou výrazně sníženy, chemická odolnost bude špatná a jeho dekorativní vlastnosti, odolnost proti korozi-a povětrnostním vlivům- nesplní očekávání. I po úplném vytvrzení některé nízkoteplotní-nátěry nefungují tak dobře jako-vysokoteplotně vytvrzované nátěry. To platí zejména pro některé obrobky, které byly vytvrzeny a tvarovány; V místech ražení a ohybu se mohou tvořit jemné trhliny, které umožňují prosakování vlhkosti a rychlou korozi podkladu. Můžeme to vidět na venkovních dopravních roštech, na kterých se krátce po instalaci rozvine rez v zakřivených rozích křižovatek. To přímo souvisí s teplotou a dobou pečení a také s ohýbáním po nástřiku.
Někteří lidé věří, že nižší teploty zahřívání snižují rychlost reakce a zlepšují vyrovnávání. Opak je však pravdou. Po práškovém lakování dochází k tavení a vytvrzování téměř současně. Rychlé zahřátí a rychlý nárůst teploty způsobí rychlé snížení viskozity systému a dokončení procesu vyrovnání před gelovatěním. To má za následek dobré vyrovnávací vlastnosti a méně pomerančové kůry. Současně nátěr účinně smáčí povrch, zlepšuje přilnavost a trvanlivost. Zatímco rychlé vytvrzení může zvýšit vnitřní napětí ve filmu, tenkost povlaku minimalizuje dopad na fyzikální vlastnosti. Naopak, pokud je zahřívání pomalé, viskozita systému zůstává trvale vysoká. V tomto bodě již vytvrzování začalo a viskozita s postupem reakce dále roste, což má za následek špatné vyrovnání.
Stručně řečeno, k dosažení ideálních výsledků nátěru a dlouhodobé ochrany- by mělo být zahřívání rychlé, aby bylo během krátké doby dosaženo vytvrzovací teploty. Pokud je však teplota ohřevu příliš nízká nebo doba ohřevu příliš dlouhá, dojde k vytvrzení dříve, než se práškový povlak roztaví, vyrovná a navlhčí substrát, což vede k nevyhovujícím fyzikálním vlastnostem. Kromě toho těkavé látky obtížně unikají, což způsobuje předčasné poškození povlaku v korozních podmínkách, čímž se nedosahuje jak dekorativních, tak ochranných vlastností.